Koronavirus:Po chemoterapii bychom již mohli začít s cílenou biologickou léčbou,co říkáte?

Na úvod musím znovu konstatovat, že si dosud vláda v čele se zdravotními experty počínala v této nepředložené situaci velmi dobře.

Červený diplom by pak měli obdržet všichni zdravotníci, díky jejichž obrovskému nasazení naše zdravotnictví nezesnulo nejen v dobách „klidných“, ale i v té stávající dramatické. 

Nicméně žádné řešení není úspěšné neomezeně dlouhou dobu, každá situace se v čase vyvíjí.

Na úvod bylo jistě velmi správné omezit veškeré kontakty, zavést všechnu možnou laickou ochranu v podobě roušek, vzdálenosti mezi lidmi apod., abychom šíření infekce zpomalili a náš zdravotní systém nezkolaboval, podobně jako ten italský. Také, abychom co nejvíce ochránili ty nejzranitelnější z nás.

Každá mince má dvě strany.

A tou druhou je vytvoření kolektivní imunity vůči onemocnění. K tomu dochází buď očkováním, to je zatím v nedohlednu, nebo proděláním onemocnění velkou částí populace. Podmínkou je, aby to onemocnění přežila.

Kdybych měla řízení situace s koronavirem přirovnat k léčbě těch nejagresivnějších onemocnění, napadá mě jedno přiléhavé přirovnání.

U části nádorových onemocnění se začne s velmi agresivní chemoterapií ve snaze co možná nejrychleji a nejúčinněji zvrátit progresi onemocnění. Cytostatika však nejsou cílená, kromě nádorových buněk, které opravdu zničit potřebujeme, ničí i ostatní, zdravé buňky v těle. Chemoterapii tak nemůžeme používat v neomezeném rozsahu, za určitou dobu bychom mohli zjistit, že lidský organismus se sice vyléčil z nádoru, ale nepřežil chemoterapii.

A přesně to se může stát při dlouhodobém použití plošných, necílených opatření i u jiných organismů, v tomto případě mnohem větších, jakým lidská společnost určitě je. V jakém slova smyslu?

1.Společnost sice stávající epidemii přežije ve velmi dobrém skóre, ale nebude dostatek prodělaných onemocnění v populaci, tedy imunizovaných osob. Následně ji pak skolí opakovaný příchod stejného viru. Problém se stávající celoplošnou dlouhodobou karanténou pouze odloží. Naším cílem by jej však mělo být rozložit v čase, ponechat postupně expozici viru zdravou populaci k získání imunity. Samozřejmě za striktní ochrany starších či oslabených jedinců.

2.Další možností je, že společnost přežije epidemii po zdravotní stránce, ale po ní bude skomírat ekonomicky. Nehledě na to, že špatná ekonomická situace citlivých jedinců bývá velmi často následována vypuknutím zdravotních problémů.

3.O psychickém zdraví se asi zmiňovat nemusím, to vidíme všichni kolem sebe, že někteří už z izolace slušně řečeno magoří, a to ta izolace trvá zatím pouze 14 dní.

4.Na čtvrtý závažný důsledek stávajících opatření mě navedl jeden můj kolega. Stávající stav ve zdravotnictví, kdy jsou všichni orientováni na koronavirus, veškeré ostatní služby pozastaveny nebo zeštíhleny, může vést k situaci, že sice „nechytneme“ koronavirus, ale: „Lidé budou umírat na dekompenzovanou cukrovku, infarkty, prasklé vředy, protože se v důsledku omezení ostatních služeb nikam nedovolají a budou doma bez medikace.“

To jsou čtyři možné situace, které se mohou i vzájemně kombinovat, kdy sice zvítězíme nad koronavirem nyní, abychom „pošli“ na něco jiného, nebo na ten samý koronavirus později. 

Proto se ptám, zda již nenastala ta pravá chvíle na změnu léčby epidemie koronavirem. Jestli by nebylo vhodné přejít z celotělově destruktivní chemoterapie na tu cílenou, biologickou. Tedy léčbu, která například může u nádoru cíleně zničit nově vznikající cévy a tak jej z nedostatku výživy zmenšit nebo nechat zaniknout. Metod je samozřejmě celá řada, všechny pak využívají znalosti přirozené lidské imunitní reakce.

Jak by taková biologická léčba vypadala u epidemie?

Jednoduše. Pokud ji ovšem budeme schopni disciplinovaně zorganizovat. Nebyla by již zaměřena na celou společnost, děti by se mohly vrátit do škol a školek (no, to mně syn pěkně poděkuje), rodiče do svých zaměstnání, kuchaři do restaurací, prodavačky do obchodů, herci do divadel, diváci do sedadel.

„No, jo, ale to se může prudce zvýšit počet nemocných!“ asi namítnete.

Ano, určitě se může zvýšit. A pokud by nebylo zbytí, celospolečenskou karanténu je možné ihned vyhlásit zpět a virus opět celoplošně zpomalit, pokud by byl nad možnostmi našeho zdravotnictví a dalších složek.

V současné době by však stálo za to odvážně aspoň ten cílený přístup vyzkoušet. Pokud se po ukončení karantény objeví nový případ, zabývat se cíleně jím. Zjistit veškeré jeho kontakty, ty otestovat a umístit do karantény. Takto by se rozsah onemocnění dal také poměrně slušně regulovat, aniž by narušil život celé společnosti.

Podmínkou tohoto přístupu by samozřejmě bylo vytvoření systému testovacích míst, ten již funguje, dostatečná kapacita testovacích sad, zdravotníků, kteří testování vykonávají. Hlavně pak nechaotický systém sdílení informací, kdy po nahlášení testujícími zdravotníky by začali konat epidemiologové a policisté, kteří by se pokusili zjistit, otestovat, izolovat všechny kontakty nakaženého a kontrolovali by, zda jsou skutečně po danou dobu v úplné izolaci.

Tak, co myslíte? Uzrála již doba na tento léčebný postup?

Fotomontáž: vydavatelství Babyonline