Zážitková gastronomie v nově zrekonstruovaném Hraničním zámečku

21. srpna 2018

„Cože, David bude dělat cyklistům smažák?“ neskrývala jsem rozpaky nad rozhodnutím jednoho z našich nejlepších českých šéfkuchařů.

Dalo nás dohromady milión náhod

Náhoda tomu chtěla, že jsem před tím, než jsme se pustili do knížek o zdraví po dospělé, potkala Davida. Davida Viktorina, jednoho z nejlepších českých šéfkuchařů, který pomohl vytvořit jméno brněnské restauraci U kastelána a pak byl několik let šéfkuchařem ve vyhlášené restauraci Borgo Agnése. Bylo spíše záhadou, že jsme se nepotkali dříve, když od sebe bydlíme snad 100 m. Ale nevěděla bych o tom, kdyby jeho paní Blanka nechodila na BOL (Babyonline), což jsme náhodou zjistily na místním pískovišti, kde pak přišla řeč i na muže.

Slovo dalo slovo

… a s Davidem jsem strávila 2 perné soboty, kdy jsme každou vařili a fotili pokrmy nutriční terapeutky do knížek Zdravé těhotenství a Žena po 40. Dodnes je mám v kuchyni u kuchařek, kde jsem si z nich oblíbila několik pokrmů a naučila se dělat i jejich variace (losos s těstovinami – naprosto milují i obě stran jídla hodně vybíravé děti, hlívová polévka, snídaňové müsli, zdravé pomazánky nejen pro těhotné a další).

David vaří na cyklostezce

Když jsem se dozvěděla, že David v Brně končí a bude v „nějaké“ restauraci na jižní Moravě, která leží přímo na cyklostezce, nechápala jsem to natolik, že jsem nebyla schopna se ani doptat na podrobnosti. Navíc to prý teprve dávají dohromady a budou otvírat v červenci. Tak tomu už jsem nerozuměla vůbec. Představovala jsem si, jak vyhlášený šéfkuchař běhá někde s kolečky a zednickou lžící nahazuje omítku.

Po červencovém setkání s Davidovou ženou Blankou jsem se doptala lépe, kde to vlastně je, restauraci si vygooglila a protože se nám po mnoha letech s manželem přihodilo, že jsme byli bez dětí, bylo rozhodnuto, kam si zajedeme o víkendu na výlet a tak trochu překvapit i Davida. Obdržela jsem pozvání na oběd do Restaurantu ESSENS v Hraničním zámečku.

Cesta byla poněkud krkolomná, dalo nám zabrat to najít, ale prý již pracují na lepším označení. Nebudu vám nic nalhávat, doslova jsem přijížděla na oběd s nervózním hladovým chlapem.

Ohromující dojem

Po vystoupení z vozu nás čekal ohromující zážitek. Jak celý areál, hlavně zámek samotný, tak i gastronomický zážitek.

Neznám podnikatele, který zámek opravil, ale musím přiznat, že to udělal s maximální citlivostí. Dořešen je doslova každý detail. No, posuďte sami: http://www.hranicnizamecek.cz/gallery.php.

Zážitková restaurace je přímo uprostřed, jsou to ta kulatá prosklená okna. Seděli jsme náhodou u toho prostředního, čili já ještě v Česku, manžel v dřívějším Rakousku, v travnatém prostoru před zámkem je viditelná hranice procházející přímo jeho polovinou. To už mně začalo pomalu svítat, proč tam asi David zůstal.

Vpravo je restaurace pro cyklisty s venkovním posezením, cyklostezka totiž vede přímo před okny zámečku. Ale nebojte, vůbec to gurmány neruší, naopak tady obě skupiny vegetují v naprosté symbióze.

Jak se špičkový šéfkuchař ocitne na cyklostezce? :-)

Stačilo pár minut, abyste z rychlosti 150 zpomalili na 5 kilometrů v hodině. Veškeré vjemy, které se u vás scházely, působily relaxujícím dojmem doslova na všechny smysly. Sem by měli povinně posílat neurotiky a lidi s vysokým krevním tlakem.

Přesto mně nedalo a ptám se Davida, jak se tady ocitl a jestli se mu nestýská po Brně. Ocitl se tady jak jinak než náhodou. Původně sem přijel kuchaře učit vařit. Tedy vařit na jeho úrovni. No, a jak se dalo předpokládat, už neodjel.

Naprosto jej chápu. Kdo by se hrnul zpět do brněnského těžce konkurenčního a velmi stresujícího nejen gastroprostředí.

Všechno mají svojské!

Navíc si tady našel veškeré zdroje v přírodě, kopřivy, hříbky, rostliny, vše mají, jak se říkalo u nás na severní Moravě, svojské. Profík David to dopracoval do takové dokonalosti, že má již mapu, na které mají jednotlivé plodiny svou GPS, své souřadnice má kopřiva, bez a samozřejmě i blízcí malopěstitelé, od kterých berou další, zejména živočišné suroviny.

Už jsme byli natolik nasyceni zdejším klidem a pohodou, že bychom snad už ani nic dalšího nevyžadovali. A právě v této chvíli se rozezněl Viktorinův koncert, fotografie viz dále, po kterém jsem prohlásila, že to domácí vaření balím. Nemá to proti tomuto úroveň.

Tohle si doma neuvaříš!

Na dotaz, zda by nám nedal na ZdravéOmlazení.cz David nějaké recepty, se na mě podíval, jestli jsem nespadla z Marsu: „To nejde, to už si doma nepřipravíš, nemáš tam ani ty potřebné přístroje.“

To je dobrá výmluva, tak to sem aspoň budeme muset jezdit častěji. :-)

P.S.: Tento článek vznikl z naprostého nadšení, ze kterého jsem se ještě ani pořádně nevzpamatovala. Ač jsem si vyžádala fotky přímo v restauraci, nejedná se o žádné placené PR, žádný paragon nefiguruje v žádném účetnictví, jednoduše Martinec pozval na oběd Martincovou a takhle se to vyvedlo.

MENU:

Polévka: kopřiva, vejce vařené 2 hodiny v 63 °C, místní pancetta